Zvyky a tradice

Zvyky, tradice a svátky nás provází napříč časy od úsvitu civilizace. Inspirujme se starými, podpořme ty, které nám jsou blízké, či vytvářejme nové :)

21. 12. - 6. 1. Oslavy Vánoc v minulosti a dnes

Vánoce v dřívějším pojetí (před přijetím křesťanství):

21 / 23 / 25. 12. - 6. 1. "Dvanáctery noce"; "Dván noce"; "Ván noce". Weihnachten; "Zu den wîhen nahten"; "O posvátných nocích". Oslavy návratu Slunce, které trvají dvanáct dní a dvanáct nocí. Zimní slunovrat byl nejpopulárnějším svátkem roku u mnoha evropských kultur. Byl to čas opětovného prodlužování dnů a zkracování nocí, v těchto 12ti svátečních dnech, kdy bylo zvýšené zemské záření, se lidé chránili půstem i kouzelným jmelím. Bylo třeba povzbudit slunce - ohněm, symboly slunce atp. V tomto čase se jedly pokrmy žluté barvy - různé placky, kaše, popř. když byla vejce. Obřadním jídlem byla ryba, kterou musel o zimním slunovratu ulovit muž. Aby byla v nastávajícím roce dobrá úroda, zdobilo se velké poleno chvojím a pentlemi, následně se poprášilo moukou a polilo pivem, pálenkou nebo svěcenou vodou. Poleno z dubového, bukového nebo jasanového dřeva se pak slavnostně zapálilo pomocí zbytku polena z předešlého roku a mělo vydržet hořet oněch 12 dní, resp. 12 svatých nocí až do 6. 1. Popel, jenž z tohoto polena zbyl, se rozházel na zahradě nebo na poli, aby byla dobrá úroda. 

Z původních tradic: vychází dekorace, světla, tradiční pokrmy žluté barvy, ryba a obdarovávání, což jsou symboly tepla, světla, slunce a obnovy života. Zdobilo se jmelím, podávalo se co nejvíce postních, nemasitých jídel, jablka (symbol zdraví), ořechy (symbol hojnosti), česnek (ochrana), pečivo, chléb (hned po přípitku), pletená vánočka, štola, koláč (zdobený křížem v kruhu), čaje (jablko, hruška, šípek, ibišek, skořice, hřebíček, brusinka), zdobení motivem slámy (urovnána do tvaru kříže). Lidé věřili, že o adventu a o Vánocích (24. 12. - 6. 1.) duše zemřelých přebývají mezi živými. Aby se duším neubližovalo, nesmělo se zametat, mlátit obilí, mlet obilí, vylévat vodu na dvůr, vynášet popel, šít, tkát atd.

Vánoce v pozdějším pojetí (po přijetí křesťanství):

24. 12. Předvečer Narození Páně (Štědrý den) - poslední den přípravy na vánoční svátky, věštění z rozkrájených jablek a pouštění loděk se svíčkou ze skořápky po vodě.

25. 12. Hlavní svátek - Den narození Páně (Ježíš Kristus se narodil asi mezi 7 a 1 st. př. n. l. - Betlém). Boží hod vánoční byl tráven pouze doma v rodinném kruhu, kde lidé odpočívali a nepřijímali návštěvy, mnohdy se ani nepřevlékli z nočních košil a nečesali se. Čas návštěv nastal až následující den.

26. 12. Oslava Svatého Štěpána - jednoho z jáhnů, který podle Skutků apoštolů neohroženě hovořil o vzkříšení Ježíše Krista. K štěpánskému obědu bývala kachna s bramborovými knedlíky a zelím.

27. 12. sv. Jan Evangelista, den přípitků - ve středověku bylo zvykem tento den požehnat víno ke cti sv. Jana, který za svého života konal zázraky. Lidé ve středověku věřili, že víno vypité tento den má zázračnou moc a ochrání např. před hadím ušknutím nebo proti uhranutí.

28. 12. svátek Mláďátek - tento den si lidé připomínali krutosti vládce Herodese, který nechal zavraždit všechny novorozené chlapce, když se dozvěděl, že se má narodit Ježíš. Věštba totiž předpovídala, že se narodí nový král Židů a Herodes se cítil ohrožen. 

6. 1. Svátek Tří králů (ztotožněn se slavností Zjevení Páně lidstvu) - je dvanáctým dnem Vánoc.

Z náboženských (křesťanských) tradic vychází: stromeček (strom, který překonává smrt zimy, odráží příběh samotného Krista; symbol vzkříšení), hvězda (Betlémská při narození Ježíše, zjevně konjunkce Jupitera a Saturnu), jmelí (symbol spoléhání se na Krista), věnce (symbolismus kruhu, kruh je symbolem věčnosti), svíčky a světýlka (příchod světla, příchod Krista), zvonky (radostné noviny, např. narození Krista), dárky (Ježíš Kristus byl darem), ryba (symbol křesťanství - Ichthys, ΙΧΘΥϹ, Ježíšova ryba), u společného stolu je sudý počet talířů (aby rodinu nezastihla smrt a je prostřeno navíc),  na stole sláma (Ježíšek ležel po narození v jesličkách na slámě), kapří šupinka pod talíř a do peněženky (přitáhnutí bohatství), česká slavnostní štědrovečerní večeře (rybí polévka, smažený kapr připravován na černo, např. s perníkem, švestkami či ořechy, bramborový salát, hrachová či čočková polévka, zapečené nákypy s houbami - kuba, kaše, např. jáhlová, krupičná, prosná, hrachová; sušené ovoce, jablka, chleba, med, až mnohem později cukroví, svařák a vinná klobása).

1. 1. Oslavy Nového roku v minulosti a dnes

1. listopad: první den roku dle původních národů (Keltové; Samhain).

25. prosinec: první den roku dle Slovanů a lunisolárního kalendáře (Nový rok se slavil ve dnech zimního slunovratu).

14. leden: první den roku dle juliánského kalendáře (zavedl Julius Caesar), doposud platný ve Východní ortodoxní církvi.

1. leden: první den roku dle gregoriánského kalendáře (což je zkorigovaný juliánský kalendář Řehořem XIII. a astronomem Aloisiusem Liliusem).

Původní Nový rok se nazývá Samhain (tj. listopad v irském jazyce). Pro původní národy to byl nejdůležitější svátek, protože byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou) a zároveň jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých.

Z prapůvodních tradic: používání lískových oříšků (symbol moudrosti a k věštění budoucnosti, Nový rok měl prý magickou moc a bylo možné nahlédnout do budoucnosti), jídlo a otevřené dveře v místnosti (přivolávání mrtvých), obilí a ovoce (hojnost), tanec, zpěv, zapálené svíčky (vzpomínky na zesnulé), pojídání bobulí hroznového vína (hojnost a štěstí), ohně (pálení nežádoucího).

Celosvětově začaly oslavy Nového roku roku 46 př. n. l., kdy Julius Ceasar založil juliánský kalendář. Dne 31. 12. 335 n. l. zemřel papež jménem Silvestr I., což byl patron dobré úrody a ochránce domácích zvířat. Jeho smrtí skončilo pronásledování křesťanů a začala zlatá éra církve. Touto událostí tedy začaly každoroční oslavy v západní civilizaci. Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16. století ve většině západokřesťanských zemí ustálil kalendář gregoriánský a počátek Nového roku na 1. leden. V mnoha zemích, kde převládá pravoslaví, se slaví oba svátky Nového roku. Gregoriánský Nový rok (1. leden) jako civilní svátek, zatímco juliánský, nazývaný "Starý Nový rok" (14. leden), je církevní svátek.

Z původních tradic: o půlnoci pojídání horkého ovaru, krup a křenu s jablky (pro štěstí), od domu k domu chodily "ometačky", které ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého třikrát zaklepaly a třikrát ometly kamna (aby bylo teplo), o Silvestru se nepere prádlo (hrozí smrt blízkého), nesmí se podávat drůbež (aby neuletělo štěstí). Na Nový rok se neuklízí (aby se nevymetlo štěstí) a k obědu se jedla čočka, která připomínala peníze, a ty také měla do nového roku přilákat.

Obrovské silvestrovské veselí, jak ho známe dnes, začalo až "stoletím páry" hospodářským rozvojem, kdy společnost svým civilním kalendářem proměnila Silvestr za jednu z největších oslav roku.

Dnešní, již téměř "tradice": oslavy ve společnosti, návštěvy restaurací, klubů, šampaňské víno, sekty (přípitky), Silvestrovské tabule, pomazánky, slavnostní malé chlebíčky (první obložené chleby prý jedl už Napoleon, aby se nemusel vzdalovat od bitevního pole, v českých zemích chlebíčky, jak je známe dnes, objevil lahůdkář Jan Paukrt), kanapky, jednohubky, společné odpočítání minut končícího roku, ohňostroje, pyrotechnika, zábavné silvestrovské pořady, komedie atp. Od 30. let 19. století si lidé posílají novoroční přáníčka nadepsaná PF s letopočtem nového roku. Zavedl je hradě Karel Chotek a těmto novoročenkám se říkalo omluvenky, protože byly posílány přátelům místo osobní návštěvy.

25. 12. - 5. 1. - 6. 1. Konec Vánočních oslav směřující k 6. lednu

V dřívějším pojetí (před přijetím křesťanství): 

Po vyvrcholení zimního slunovratu (od 25. 12.) se počítalo tzv. dvanáct svatých nocí "Dvanáctery noce"; "Dván noce"; Weihnachten; "Zu den wîhen nahten"; "O posvátných nocích". V těchto 12ti svátečních dnech, kdy bylo zvýšené zemské záření, se lidé chránili částečným půstem i kouzelným jmelím. Bylo třeba povzbudit slunce - ohněm, symboly slunce atp. V tomto čase se jedly pokrmy žluté barvy - různé placky, kaše, popř. když byla vejce. Obřadním jídlem byla ryba. Oslavy návratu Slunce, které trvají dvanáct dní a dvanáct nocí vrcholí 6. ledna, kdy je již zřejmé prodloužení dne na úkor noci. Poleno z dubového, bukového nebo jasanového dřeva, které se slavnostně zapálilo na slunovrat pomocí zbytku polena z předešlého roku mělo vydržet hořet těchto 12 dní, resp. 12 svatých nocí až do 6. 1. Popel, jenž z tohoto polena zbyl, se rozházel na zahradě nebo na poli, aby byla dobrá úroda. 

Z noci z 5. na 6. ledna připadá oslava pohanského boha Aiona. Aion (Řek: Αἰών) je božstvo spojené s časem a zvěrokruhem představující věčný čas (oproti Chronos, který představuje jeho tři segmenty - minulost, přítomnost a budoucnost).  Aion, věčný čas, zobrazován jako koule, kruh obklopující vesmír, nebo věčně se točící aniontový čas. Může být vyobrazován též jako had kousající si vlastní ocas zobrazující věčnost (Nhh), jako věčnou obnovu života ze smrti. Též se může nacházet v nebeské sféře mezi zvěrokruhovými znameními, stromem (léto a zima), před ním matka Země a čtyři děti (čtyři roční období).

Později (po přijetí křesťanství):

6. 1. Svátek Tří králů (ztotožněn se slavností Zjevení Páně lidstvu) - je dvanáctým dnem Vánoc. Tři králové jsou mudrci z Východu, kteří navštívili Ježíše krátce po jeho narození v Betlémě a přinesli mu dary - zlato, myrhu, kadidlo. V nich jsou zastoupena všechny tři skupenství, zlato pevné, myrha kapalné a kadidlo plynné, a tedy celý svět. 

Vánoce 6. lednem končí, bývalo zvykem, že se druhý den ráno dřevem z vánočního stromečku zatopilo a uvařila se káva (symbolizuje tečku, která udělá definitivní tečku za Vánoci). Dříve i dnes za tři krále převlečené děti obcházejí domy, koledují a bílou křídou píší na domy K+M+B. Nemusí to však znamenat jejich jména Kašpar, Melichar, Baltazar, ale počáteční písmena slov v latinské větě, která znamená Kristus, žehnej tomuto domu. V tento den ještě došlo na Ježíšův křest a Manželství v Káně, kde Ježíš mění vodu na víno.

Pro naše předky znamenalo následující období od 6. ledna do Popeleční středy období masopustu, kdy se konaly zabíjačky, zábavy, hodovalo se. 

Masopust od 6. 1. do Popeleční středy

od 6. 1 do Popeleční středy (ta je 46 dní před Velikonoci a jelikož jsou Velikonoce pohyblivým svátkem, každý rok má jiné datum i konec Masopustu - ca únor). Pro naše předky znamenalo období od 6. ledna do Popeleční středy období Masopustu, kdy se konaly zabíjačky, zábavy, hodovalo se. Masopustní zvyky mají zřejmě původ v předkřesťanských slovanských oslavách konce zimy. Masopust vychází též z římského náboženství, které s předjařím spojovalo vegetační a plodnostní božstva, jako je Bakchus.

V původním smyslu jde o "opuštění masa" (slovo karneval pochází z italského carne levare, "dát pryč maso"). Masopust pak představoval období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Během něj probíhaly taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Vrcholí posledním čtvrtkem tohoto období, zvaným Tučný čtvrtek, spojeným se zabijačkou a hostinou.

Popeleční středou začala pro křesťany čtyřicetidenní doba postní, období přípravy na největší svátky liturgického roku - Velikonoce (oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista).

1., 2. 2. Imbolc

11. - 16. 2. Vyvrcholení Masopustu - přesný termín dle data Velikonoc

V Tučný čtvrtek, Tlustý čtvrtek se navštěvovali sousedé doma a v hospodě, aby tu při muzice jedli, pili, besedovali i tančili a před nadcházejícím půstem se dosyta najedli vařeného masa, jelit, vepřové pečeně se zelím a knedlíkem, šišek a koblih. Tradice je známa již z dob středověku. V dnešní době připravují restaurace různé akce, přídavky navíc zdarma atd. na účet podniku. Například Poláci se vydávají do cukráren a pekáren pro koblihy. Říká se, že kdo v poslední čtvrtek masopustu nesní alespoň jednu, tomu se nepovede dobře :) 

Masopustní neděle. Od oběda vyhrávala na návsi kapela, čímž zvala obyvatele vesnice do hospody. Vzápětí se otevíraly dveře chalup a statků a slavnostně oblečení vesničané mířili do krčmy, kde se hrálo a tancovalo mnohdy až do pozdních nočních hodin. 

Masopustní úterý. Na masopustní radovánky si naši předkové potrpěli, prokazatelně se z nich těšili už ve třináctém století. Byly tak hlučné a rozpustilé, až to představitelé církve těžce nesli. Tančilo se a zpívalo, lidé si pochutnávali na masopustních šiškách a koblihách. Veselili se chudí, bohatí, dokonce i králové si potrpěli na nákladné masopustní hostiny.

www.mokromasopust.cz/inpage/termin-masopustu 

Popeleční středa (dle data Velikonoc)

Popeleční středa navazuje na Masopustní úterý a připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Na Popeleční středu se v katolických kostelích žehná popel ze spálených "kočiček" (větévek samčích stromů vrby jívy s jehnědami).

Dobu před Velikonocemi měli naši předkové spojenou s odepíráním si pozemských radostí a s postním obdobím. Mělo to své náboženské vysvětlení, ale i praktický základ: Na sklonku zimy a začátkem jara docházely zásoby potravin, slabší jedinci mnohdy zemřeli kvůli nedostatečné výživě. 

Popeleční středa připomíná pomíjivost života, "člověče, prach jsi a v prach se obrátíš". 

Tímto dnem též začíná období 40denního půstu před Velikonocemi, který moderní doba přetavila v jarní detox a očistu organismu, kde se přechází na stravu pouze rostlinného původu nebo se několik dní nejí, pije se pouze voda, citrónová voda, či bylinné čaje. Jaro je začátkem nového života a pro ten bychom se měli očistit a nastartovat.

Na Popeleční středu můžete na ulici potkat lidi s šedivým flekem na čele, to je popelec neboli symbol kříže, který se věřícím uděluje v kostele. Tento rituál křesťanům připomíná, že každodenní starosti, touhy a problémy jsou vlastně jen pomíjivou pěnou dní, stejně tak honba za slávou či bohatstvím a úspěchem.

www.mokromasopust.cz/inpage/termin-masopustu 

20 - 21. 3. Jarní rovnodennost

Rovnodennost je v astronomii okamžik, kdy je Slunce v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose. Tento okamžik netrpělivě očekávali naši předci odnepaměti. Již staří Babyloňané v době kolem 600 let před naším letopočtem uměli sledovat čas pomocí tyče zaražené kolmo do země. Zatímco u většiny dnů v roce kreslí stín hyperbolu, dvakrát vytvoří přímku. Jsou to dny, kdy Slunce vychází přesně na východě a zapadá na západě, jarní a podzimní rovnodennost.

Předci vnímali příchod jara jako oslavu nového života a plodnosti. Lidé očišťovali sebe i svá obydlí, topily/zakopávaly/zapalovaly se Morany (pohanská bohyně smrti, je zosobněna zimou, na jaře končí její vláda). Zapalovaly se velikonoční ohně a na okraje polí nebo zahrádek zapichovali lidé rozkvetlé kočičky, aby ochránily úrodu.

Vše se točí okolo plánování nových začátků, nových projektů, vnesení rovnováhy do jakéhokoliv aspektu života. Zajímavý zvyk je vložit přání do semínka trávy, například tím, že jej do něj pošeptáte, a pak jej zasadit. Na vzrostlou trávu pak můžete usadit velikonoční vajíčka, která jsou symbolem plodnosti a celistvosti. Naopak se vyrobil předmět, který symbolizuje vše, čeho se chcete zbavit a ten se hodí do ohně nebo do tekoucí vody.

Voda a očista. Pevné zdraví zajišťovala rituální koupel v ranní rose či v potoce, ideálně na místě soutoku více pramenů. Navštěvovali se studánky www.estudanky.eu/mapa 

Oheň a očista. Doma se zapálila svíčka jako očista obydlí, případně vykuřovadlo nebo odvar z nejsilnější očistné byliny, bílé šalvěje. Následoval pověstný "jarní úklid", se záměrem přerušit energetická spojení se všemi předměty, které už nejsou v souladu se životem. Případně do domovů vnést věci nové. Zapaloval se pár černých a bílých svící, které symbolizují rovnováhu světla a tmy.

Symbolem jara jsou vejce, které symbolizují nový život a potenciál. Malovaly se červeně (barva života), nebo zeleně, později barevně. Pilo se červené víno (symbol krve a života). Zdobilo se prvními divokými květy.

Zaměřovalo se na Bohyni Artha (Eostre), bohyně jarní rovnodennosti a ohně. Ostara, bohyně plodnosti, Bohyně Vesna, bohyně mládí, života, lásky a jara.

Do jídelníčku se zařazují mladé zelené bylinky, zelený ječmen, zelenáče celkově, mladé kopřivy, lístečky pampelišek, řeřicha, čerstvý listový špenát apod. Odlehčuje se jídelníček, popíjí se voda, bylinkové čaje, postupně se zařazují i zelené, které ochlazují, dopřává se masáž a cvičení (např. jógy) pro protažení zatuhlých šlach a svalů po zimě.

Protože jaro virům nepřeje, těla, obličeje, ale i věci z domovů se vynášela ven a vystavovala se Slunci. Tkzv. "virové sezóny" končí vždy po rovnodennosti. Od této doby a ca 15 týdne roku (což je ca období začátku dubna) vždy klesá i úmrtnost lidí (mortalita). Teorií, proč to tak je, existuje sice více, ale žádná vlastně dodnes nedokáže tento fenomén vysvětlit dokonale.

Rozmezí mezi 22. 3. - 25. 4. Velikonoce  

Velikonoce jsou:

• pohanskou oslavou jara a plodnosti
• židovským pojetím Velikonoc, Pesachu, oslavou východu Izraele z Egypta, který je připomínkou vysvobození člověka z otroctví, vysvobození z Egypta
• křesťanskou oslavou smrti a vzkříšení Ježíše Krista

Velikonoce jsou pohyblivým svátkem. Znamená to, že nejsou pevně stanoveny určitým datem, ale jeho datum se každoročně mění, ustálilo se je slavit po jarní rovnodennosti (po 21. 3.) a zároveň první pondělí po prvním úplňku od té doby.

Dny:

Škaredá, Sazometná, Smetná středa. Kdo se škaredí na škaredou středu, bude se škaredit celý rok. Jidáš na škaredou středu žaloval, škaredil se na Ježíše, proto tento název. V lidové tradici se tento den uklízelo celé stavení a vymetali se saze z komína.

Zelený čtvrtek. Všude se rozléhalo ticho. Nezvonily zvony, jen vrkáči chodili ve skupině po vesnicích s řehtačkami (vrkačkami, klepačkami, hrkačkami, chřestačkami). V lidové tradici se den věnoval úklidu a pojídání něčeho zeleného, špenát, jarní polévka s prvními bylinkami, česnečka s bylinkami, hrách, zelí, bylinková nádivka. Pekly se sladké jidáše s medem.

Velký pátek. Věřilo se, že tento den se země otevírá a vydává svoje poklady a že voda má omlazující a zkrášlující účinek. Do země se tento den nesmělo rýt ani kopat, nemělo se pracovat. Nejedlo maso a nevařilo se. Modlilo se za zdravé hospodářství.

Bílá sobota. Uklizené stavení se vybílilo. Pekli se velikonoční beránci, mazance a chléb. Bílou sobotou končil 40 denní pomasopustní půst.

Neděle, Boží hod Velikonoční. Barvení vajec, pletení pomlázek. Ráno chlapci vycházejí s pletenými pomlázkami za děvčaty. Jemným mrskáním pomlázkou jim mají zaručit zdraví a mládí, tzv. je pomlazují. A samozřejmě velké hodování, zábavy a zpěv.

Červené pondělí, pondělí svatodušní, svátek sv. Štěpána. Po významném svátku následoval volný den a odpočinek. Později probíhala Velikonoční koleda, chození s pomlázkou.

Symboly Velikonoc a co se hodovalo:

Jidáše: sladké pečivo různých tvarů připomínající provaz, na kterém se oběsil Jidáš.

Mazanec: sladké pečivo s rozinkami jehož kulatý tvar připomíná slunce, kterého bude v dalších dnech přibývat.

Beránek: sladká bábovka, která symbolizuje nejen mláďátka, která se na jaře rodí, ale i nový život. Křesťanský význam je obětování Ježíše Krista. Židovský významem je krev beránka rozetřená po veřejích - měla ochránit obyvatele domu před Ničitelem.

Vejce: symbol nového života, naděje, plodnosti, zrození, ale i smrti. Začátku a konce.

Skopové a telecí maso, velikonoční nádivky, klobásy a šunka.

Velikonoční věnec jako ozdoba i jako pokrm.

Vrbové proutky s kočičkami: mají ochraňovat před zlou mocí. Posvěcené, rozdrcené a do vody ponořené kočičky se dávaly k jídlu lidem i dobytku pro zdraví. Spolknutí posvěcené vrbové kočičky mělo ochránit po celý rok před bolestí v krku. Hospodáři zapíchli proutek s kočičkami do rohu pole a věřili, že tím bude zajištěna dobrá úroda.

Rituály prolínající se se svátkem rovnodennosti:

Zasazení semínka s přáním.

Vyrobení figurky symbolizující zimu a starosti, kterých se chcete zbavit a pak odhození do proudícího toku, či ohně.

Vajíčkový rituál s napsáním přání na vejce a jeho snězení.

Aby vás nepokakal beránek, na Ostaru je zvykem si pořídit nové oblečení a poprvé si ho vzít na sebe právě v den rovnodennosti.